Sto roků samoty

Román, považovaný za jedno z nejvýznamnějších děl latinskoamerické, ale i světové prózy, vyšel poprvé roku 1967. Je komponovaný z množství reálných i fantaskních epizod a vypráví příhody šesti generací rodiny Buendíů žijících ve fiktivním tropickém městečku Macondo. Můžeme ho číst jako symbolický popis samoty člověka, který ztratil svou přirozenost, svůj harmonický vztah ke světu, v němž původně měl všechen život na Zemi svou věčnou, kosmickou dimenzi a který je nyní vydán napospas postupnému umírání všeho…